Týdenní praxe v evangelizačním programu NAMAX

Součástí studia je povinná praxe v několika oblastech. Jde o diakonickou službu (úklidy školní budovy a ubytovny), souvislou praxi (má to být 10 dnů praxe v kuse) a průběžnou praxi (sem patří zařazení do jednoho z teamů*).

*Jde o tyto teamy:

- evangelizační (přichází/te do styku s lidmi středoškolského věku)

- chválící (chválící skupina hraje/te na školních bohoslužbách ve středu nebo nedělních bohoslužbách)

- dětský (stará/te se o nedělní besídku pro děti nebo jiné akce pro děti)

Do souvislé praxe patří účast na týdenním programu Namax. Namax je festival evangelizačního charakteru. Nemá za cíl evangelizovat „násilím“, ale snaží se přiblížit mladým lidem. Má za cíl předvést co dokáží křesťané, jak žijí křesťané, představit křesťanské hodnoty. 

Moje očekávání
Ještě než jsem přijel na Namax vůbec jsem se na akci netěšil. Představoval jsem si, že tam budeme dřít od rána do večera. Vůbec mě netěšila představa, že bych „promarnil“ týden času, který jsem potřeboval strávit jiným způsobem. Jelikož ale praxe je povinná nevytočil jsem se z toho. Skutečnost, že na tuto akci nejedu dobrovolně, ale z nutnosti mě naplňovala nespokojeností od samého začátku.

Příjezd, stavba čajoven

Hned když jsme přijeli v neděli, měli jsme shromáždění s Michalem Malinou a už při počáteční modlitbě ze mě toto napětí odpadlo. Nějak jsem se vžil do situace a získal touhu oslovit mladé lidi evangeliem. První den, totiž pondělí bylo fyzicky náročné. Stavěli jsme čajovny. Lehce pršelo a dopoledne jsme měli slušné zdržení pro chybějící díly. Ač nás bylo hodně, trvalo to dlouho než jsme postavili první stan. Zbytek čajoven šel rychle. Zabralo to jeden den a naštěstí po obědě přestalo pršet. To byla vyslyšená modlitba. Ano, zázrak se stal. Dopoledne jsme byli prochladlí, ale jedna milá paní nám přinesla teplý čaj. Odpoledne už bylo snazší kvůli lepšímu počasí. Celkem byly tři čajovny; každá měla ale asi 3,4-5 (vojenských) stanů.

Propagace 

Naší další aktivitou bylo roznášení letáků každé ráno. Měli jsme 10.000 letáků. Město Třinec s asi 20.tisíc obyvateli bylo po třech dnech přesyceno letáky. Měli jsme dojem, že už to každý člověk ve Třinci dostal (počítaje pouze cílovou skupinu).
 

Dále bylo třeba hlídat čajovny, jak ve dne, tak v noci. Obvykle to hlídali dva lidé, ale během dne spíše jen jeden. Čajovna obvykle začíná v 18h ale někdy i později.
 

Občas se stavilo pódium pro hudební skupiny nebo nějaké osoby určené k veřejné promluvě.
 

Jídlo

Co se týče obědů, výborně jsme se najedli v restauraci Trisia (v kulturním domě). Měli jsme na výběr ze tří jídel. 

V pátek se sjížděli křesťané z různých míst ČR, aby v sobotu pomohli při úklidu města. V sobotu byl oběd přesunut do jiné restaurace v horním patře, kde nás však jídlem velmi zklamali, neboť nám nabídli jen jedno plané jídlo - řízek z bramborovou kaší.

Pravidelně jsme si pochutnávali na buchtách, které nám poskytl místní sbor. Byli jsme ubytování v AC Třinec, kde byla taká základna (řídící středisko).

Hry

Na sobotu se připravovala městská hra Matrix, do které se zapojily tři teamy z nevěřících (tj. 4-5 lidí x 3). V této hře v podstatě šlo o to, že agenti Matrixu (asi 25) honili normální lidi, kteří měli nějaké speciální úkoly, které museli splnit. 

Dojmy

Celá akce ve mně zanechala tyto dojmy: Výborně jsem si odpočal. Vcelku dobře jsem se najedl, i když pravda, občas jsem se trochu přesladil. Byla to taková dovolená, odpočinek - myslím tím, především odpočinek od učení a starostí. Člověk se dost nachodí po městě, to je pravda, taky je třeba občas něco udělat, ale všechno je to v blízkosti Bohu, a proto je to odpočinek. Někteří lidé, na kterých spočívala větší odpovědnost měli frmol, ale to se netýká studentů VOŠMT, ale těch co celou akci zajišťovali. VOŠMT team byl nepostradatelný, protože poskytl důležitou pracovní sílu. Mohl jsem vidět, jak je organizace takové akce náročná a obdivuji organizátory této akce. Zároveň jsem mohl vidět některé neblahé věci, jako nevhodné chování některých křesťanů - lenost až nezájem při úklidu města u některých jedinců, a nepěkné chování a mluvení některých křesťanů. Za tyto jsem se musel stydět a tak jsem se od nich oddělil. Jinak jsem slyšel, že byla nízká účast mládeže AC Třinec, a zřjmě je to podobné i s ostatními zdejšími církvemi. Je to špatné, protože Namax nemá za cíl přijet a odjet; Namax chce pomoci vybudovat místním sborům samostatnost a soběstačnost pokud jde o evangelizační úsilí. Viděl jsem podobný problém dříve i v Českém Těšíně. Možná se lidé nezapojují právě proto, že mají svých starostí dost. Přeci jen, většina mladých je tou dobou ve škole a dospělých v práci. Škola je povinná, co se dá dělat…